Lubomír Vít

500. Jubileum reformace Martina Luthera.

19. 01. 2017 18:59:28
Od 31. října 2016 do 31. října 2017 probíhají v evangelickém kostele oslavy pětistého výročí reformace skrze Luthera. Toto výročí reformace se neslaví jen v Německu, nýbrž v celém světě.

Martin Luther zahájil první reformaci. On vystoupil a řekl, že oltářní svátost,kterou katolíci nazývali tělem- doslovným Kristovým tělem, že to pouze znázorňuje Kristovo tělo. A on hodil tu oltářní svátost, přes zábradlí oltáře nebo na schody oltáře, a odmítnul to nazvat doslovným tělem Kristovým; a kázal:,,Spravedlivý z víry živ bude".

Dokonce katolický kostel oslavuje: předseda Německé biskupské konference, kardirdinál Reinhard Marx, a předseda EKD (Evangelische Kirche Deutschland), Heinrich Bedford-Strohm, spolu souhlasili, aby oba kostely uspořádaly k jubileu celou řadu oslav společně. Tím se má zviditelnit „jednota ve víře“.Slavnosti na světové úrovni k 500. výročí reformace byly zahájeny ve švédských městech Lund a Malmö – v zemi, kde před sedmdesáti lety byla Luteránská světová federace založena. Prezident Luteránské světové federace, biskup Munib Younan, a hlava katolického kostela slavili společně s 10 000 účastníky na stadionu v Malmö. Papež František měl u příležitosti společné ekumenické modlitby v luteránské katedrále v Lundu krátký proslov, který zahájil textem z Jan.15:4: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás“. Papež František s biskupem Younanem v Lundu 31. října 2016 také podepsali při společné večeři prohlášení. Společné prohlášení též začíná slovem z Jan.15:4: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, tak ani vy, leč zůstanete ve mně.“ Jedná se o smíření a uzdravení těch ran, které si navzájem způsobili, a o poznání, že to, co je spojuje, je větší než to, co je rozděluje.

Obě strany se zavazují k odstranění překážek, aby dosáhly úplného sjednocení v ekumenii. Cílem je společná Večeře Páně. Skrze společné úsilí, jak je řečeno, se chtějí otevřít „moci trojjediného Boha“.Konkrétní a plná jednota má být vyjádřena eucharistickou slavností s oslavou evangelické Večeře. Ty jsou ale zásadně odlišné, jak je v Heidelbergském katechismu pod otázkou 80 zjevné: památka (1.Kor.11:25), ne obnovené obětování.

Jaký je rozdíl mezi večeří Páně a papežskou mší? Večeře Páně je nám svědectvím o tom, že máme dokonalé odpuštění všech svých hříchů prostřednictvím jednorázové oběti Ježíše Krista, kterou on sám jednou dokonal na kříži, a že Duchem svatým jsme jedno tělo s Kristem, jenž je nyní svým pravým tělem po pravici Otcově v nebi a tam chce být uctíván. Mše však učí, že ani živí, ani mrtví nemají odpuštění hříchů skrze utrpení Kristovo, ledaže by Kristus byl ještě denně kněžími při mši obětován, a že Kristus je tělesně pod způsobem chleba a vína a má být proto uctíván v nich. Mše tedy v podstatě není ničím jiným než zapřením jediné oběti a utrpení Ježíše Krista a zlořečeným modlářstvím.

Věří vůbec ti evangeličtí vůdci tomu, co ten reformátor učil? Četl některý z nich úvodní slovo k proroku Danielovi ve vydání z roku 1545? Pochopil někdo z nich, jaký prorocký náhled a jakou prozíravost měl tehdy Luther? Ve své předmluvě jasně popsal ta čtyři po sobě jdoucí světová království, o nichž je řeč v proroku Danieli: Babylonské království, Médo-perskou říši, Řeckou říši a Římskou říši, která započala roku 63 př.n.l. Všechny náboženské publikace, dokonce deníky a týdeníky se tou reformací zabývají. Není to konečný cíl, sjednotit všechna světová náboženství pod Řím, to město se sedmi pahorky – Vatikán? Což nebyly Římské smlouvy podepsány 25. března 1957 ve Vatikánu? Není již vytoužený nový světový pořádek na dosah? To všechno musí být řečeno, neboť to je biblické proroctví v naplnění. Dorazili jsme do konečného času a všechno se děje, jak je pro konečný čas předpověděno.

Spasitel se ve velekněžské modlitbě přirozeně nemodlil za sjednocení dvou kostelů nebo všech náboženství, nýbrž za jednotu spasených: „Já jsem jim dal slovo tvé, a svět jich nenáviděl; nebo nejsou z světa, jako i já nejsem z světa... Já v nich, a ty ve mně, aby dokonáni byli v jedno“ (Jan.17:14+23). ON je ten vinný kmen a všichni opravdově znovuzrození věřící jsou ratolesti, ve kterých je božský život zjeven jako ovoce vinného kmene. Jednota spasených probíhá pod Kristem, Hlavou církve, která byla založena podle Sk.2, před 2000 lety letničního dne v Jeruzalémě. Státní kostel Římské říše byl založen roku 325 n.l. na koncilu v Nicei. Reformací pak skrze Luthera, Melanchtona, Zwingliho, Calvina a jejich předchůdce Wiclifa a Husa nastal průlom duchovního obnovení. Také v následujících probuzeních metodistů, baptistů, až po letniční probuzení v našem čase byl Duch Boží v činnosti. Biblicky věřící se nevrací do Říma nebo Nicee, ale do Jeruzaléma. Jedná se o návrat k Bohu a Jeho Slovu. Poslední zvěstí před návratem Krista budou věřící navráceni k původnímu křesťanství. My se nacházíme v časovém období vyvolání, navrácení a přípravy, smíme mít podíl na tom, co Bůh přítomně činí, a očekávat na návrat Krista.

Autor: Lubomír Vít | karma: 14.22 | přečteno: 335 ×
Poslední články autora